Historie

F Jimramovské Pavlovice

   Někdejší hrad Skály poblíž Jimramovských Pasek patřil v 2. polovině 14. století Archlebovi ze Stařechovic a Kunštátu. Ten vlastnil také část Jimramova, kde v roce 1361 zřídil nadaci a v roce 1365 koupil od Jimrama z Pernštejna jeho část Jimramova. Když se oženil Archlebův syn Erhard, dal Archleb v roce 1379 do zástavy za věno synovy manželky také Pavlovice.

   Obě části se spojily pod jednu vrchnost v roce 1462, kdy získal skalskou část Jan z Pernštejna. Když bylo pernštejnské panství v roce 1500 dělena na díly, byly Pavlovice přičleněny k novoměstko-jimramovskému dvojdílu. Později se začala jimramovská část utvářet samostatně a Pavlovice se staly součástí jimramovského panství.

   Dvakrát se na krátkou dobu Pavlovice staly samostatným a malým panství, a to v letech 1707-1718, kdy je získal Jan Esaiáš z Nubern, a v letech 1746 - 1754 je získal Frant. August, sv. p. z Waldorfu. Od této doby zůstaly Pavlovice již trvale u jimramovského panství.
   Již v roce 1565 je v Jimramovských Pavlovicích zmiňován vrchnostenský dvůr. V roce 1834 byl nově vystavěn, ale již v roce 1835 shořel i se stodolami. V roce 1840 vznikla při dovře palírna, lihovar. V obci byl hostinec a dominikální mlýn a od r. 1804 také pila. Asi v roce 1750 dostala obec svou pečeť, ve znaku má poprsí sv. Pavla. Od osobního jména Pavel bylo také jméno obce utvořeno. Přívlastek Jimramovské dostala obec Pavlovice v novější době pro snažší rozlišení od obcí stejného jména. 
   V r.1921 byl tu založen sbor dobrovolných hasičů. V r.1923 založena obecní knihovna. 

 

F  Koníkov

     Koníkov patří mezi nejmladší obce na Novoměststku. Obec vznikla na území tehdejšího novoměstského panství v 1. polovině 18. století v tzv. pozdní fázi horské kolonizace. 
V roce 1699 přešla správa novoměstského panství na brněnský Nadační ústav šlechtičen Mariánská škola. Jeho tehdejší přestavená Kateřina Zuzana z Teufenbachu rozhodla pravděpodobně v roce 1715, že vykácené lesy v místě dnešní obce znovu neosází. Dovolí lesním dělníkům, aby si na pasece "Na koníkově" postavili chaloupky a obdělávali okolní pozemky.
  V roce 1735, kdy zde již bylo 10 domků, dala další představená novoměstského panství, hraběnka Hohenzollernová, zaměřit zdejší pozemky a předala osadníkům povinnosti vůči vrchnosti. Tak vznikla nová obec Koníkov, která převzala název po zdejší části lesa. 
   Obec dostala v roce 1761 vlastní pečeť, ve znaku má běžícího koníka. Až do roku 1814 děti nechodily do školy. Koníkovští se bránili proti stavbě nové školy ve Věcově. Vybrali mezi sebou občana, který měl jejich rozhořčení tlumočit před úřední komisí. Ta však zástupce obce potrestala 48 hodinovým žalářem bez želez, při vodě a chlebu. Když se ukázalo, že nová škola by měla sloužit jenom evangelíkům, muselo být opětovně použito donucovacích prostředků (vojenské exekuce) k tomu, aby se Koníkovští účastnili dokončovacích prací na škole.V obci pracoval divadelní spolek, který měl 28 členů. Roku 1934 se však rozešel. Koníkov byl za II. světové války jedním z významných míst partyzánské činnosti. Na vrcholu Metodka byl v roce 1975 postaven partyzánům památník. 

 

F Míchov

     Nejstarší zpráva o Míchově pocházi z roku 1363, kdy abatyše Klára Markéta z doubravnického kláštera dala klášternímu manu neznámého jména výsadu na rychtu v Míchově s lesem Lísek Protože tato Klára pocházela z pernštejsného rodu, zdědila pravděpodobně toto území. Tím lze vysvětlit i dnešní název, který pravděpodobně souvisí se slovem mnich, popř. s označením Mnichov. 
   Koncem 15. století již patřil Míchov k panství pernštejnskému. V 16. století se stal součástí bystřického panství. 
Okolo roku 1660 byla obec na krátkou dobu přičleněna k Jimramovu. V roce 1666 bylo 15 obcí bystřického panství odděleno a připojeno k panství kunštátskému. Mezi těmito obcemi byl také Míchov. Všechny tyto obce se k panství bystřickému navrátily opět v roce 1698. Od té doby zůstal Míchov již při bystřickém panství a sdílel jeho osudy. 
   V roce 1716 dostal Míchov vlastní pečeť ve znaku má sv. Jiřího na koni bojujícího s drakem a nápisem: PECZET - OBCE MIHOWSKE 1716. 
   Ještě ve 2. polovině 18. století měla osada Míchov tvar elipsy, již tvořilo 11 selských usedlostí. Uzavíraly náves s rybníkem uprostřed. Většina domů byla roubených ze dřeva. V polích stály pazderny, kde se do roku 1888 sušil len. Ve vsi byly vybudovány 2 rybníky. K význačným stavením patřila rychta, před níž stála dřevěná zvonička. Roku 1879 byla vybudována nová 20 m vysoká zděná zvonička, se zvonem 28 kg těžkým. Během l. světové války byl zvon znovu odebrán. Míchovští žádali v 19. století zbudování vlastní školy, ale obec návrh zamítla. Děti chodily proto do Věcova. Tří větší požáry roku 1879 a 1880 byly 2x podnětem k vykácení části obecního lesa, zakoupení dvouproudové stříkačky a založení hasičského sboru v roce 1881. V r. 1932 bylo v obci zavedeno elektrické osvětlení.

 

F Odranec

   Odranec byl založen někdy na přelomu 14. a 15. století na kolonizačním území pánů z Pernštejna. První písemná zpráva o Odranci je z roku 1437, kdy Jan z Pernštejna zajistil své první manželce Barboře z Valdštejna věno na některých svých vsích. Mezi nimi je jmenován i Odranec.
   Další zpráva je až z roku 1564, kdy Odranec patřil ji k novoměstské části pernštejnsého panství a je uváděn mezi vesnicemi, které dal Vratislav z Pernštejna Novému Městu do zástavy. Od této doby zůstal Odranec již trvale u novoměstského panství. 
   Druhý rok po vypuknutí třicetileté války se nad moravskou obcí Wodranec udál podivný případ. Stalo se tak přesně v úterý před sv. Vítem 11.6.1619 na moravských statcích Viléma Dubského z Třebomyslic. spadly v okolí Odrance 3 meteority - jeden ve vsi, druhý za humny a třetí v lese. Meteority byly dobyty ze země a byly odebrány tehdejšímu majiteli novoměstského panství Vilému Dubskému z Třebomyslic. Jeden se dostal do soukromé sbírky v Telecím. Všechny meteority se však později ztratily. Šebestián ze Želechova o této události také sepsal kramářskou píseň a vydal ji u Adama Graudence v Litomyšli. Písnička Novina o zázraku, který se stal v dědině Vodranci měla 49 slok. Novodobě byla tato událost použita jako námět pro film.
Vlastní pečeť osada dostala roku 1749 , ve znaku má dvouocasého lva s korunkou. Nebyla zde postavena rychta.    Obec spravoval věcovský rychtář. Několikrát se stalo, že z obce odešla většina obyvatel, protože kraj byl velice chudý a o obci se několik desítek let neuvádějí žádná fakta. Děti chodily do školy do Věcova jen v létě. Po Školských reformách došlo ke změně, do roku 1860 docházel učitel 2x týdně do obce, kde vyučoval v místnosti, kterou pronajímala obec. Odranec byl ke konci 2. světové války také místem působení partyzánského oddílu Jermak . Na návsi stojí pomník partyzána M.V. Barjačného .

 

F Roženecké Paseky

   Na počátku 18. století nebylo území dnešních Roženeckých Pasek ještě osídleno a náleželo pod správu rychtáře v Míchově. Míchov byl součástí bystřického panství. Bystřické panství spolu s panstvím dolnorožíneckým získal 14. dubna 1731 rod Mitrovských z Nemyšle a to jeho představitel Arnošt, svobodný pán Mitrovský. Když se na druhé straně kopce nad dnešními Roženeckými Pasekami začal postupně na území novoměstského panství rozrůstat Koníkov (od r.1715), rozhodl Arnošt, svob. pán Mitrovský, že tu svoji stranu, která byla rověž zalesněna a nyní vykácena, již nevysází. Zdejší paseku nechal rozměřit na dílce po 8 měřicích a za 10 zlatek je prodal 1.10.1734 prvním 12 osadníkům, kteří si zde začali stavět domky. V roce 1769 bylo prodáno dalších 9 dílů a v roce 1777 opět několik dílů. 
   Zpočátku nebyla osada vůbec pojmenována a spravoval ji dále míchovský rychtář. Samostatnou obcí se stala až v r. 1802, kdy dostala vlastní pečeť. Ve znaku měla 7 jehličnatých stromů s milířem a zabodnutou radlicí. Nad tím nápis OBEC PASSECZKA 1802. Obec se v té době nazývala pouze Paseky. 
Protože cesta do nejbližší školy do Lhoty byla velmi špatně schůdná, děti do školy nechodily. Roku 1798 byla osada přiškolena k Věcovu. Neshody s věcovskými, velké neúrody a dlouhé sněhy ( až do června ) způsobily, že nakonec chodil vyučovat učitelský mládec 8krát do měsíce do Pasek.
   V roce 1850 byly Paseky připojeny ke Koníkovu, kde zůstaly až do roku 1919. Při osamostatnění v roce 1920 dostala obec přívlastek Roženecké Paseky, aby mohla být dobře odlišena od dalších dvou osad stejného jména vyskytujících se v blízkém okolí. Název Paseky tedy vyjadřuje vznik obce tzv. pozdní horskou kolonizací na vymýcené části lesa. Přívlastek Roženecké souvisí se sídlem někdejšího bystřického panství, které bylo za Mitrovských přeneseno do Dolní Rožínky.
   Podnebí v této oblasti nebylo příznivé. Od roku 1920 bylo zaznamenáno několik přírodních katastrof a živelných pohrom. Roku 1929 neobyčejně silné mrazy měly za následek úhyn zvěře, roku 1930 sněhové bouře zničily lesní porosty a ovocné stromy, sucha a průtrže mračen, které zničily celou úrodu, byly zaznamenány ještě několikrát.

 

F Věcov

   První písemná zmínka o Věcově je z roku 1392, kdy Vilém z Pernštejna zajišťoval své sestře Markétě, která se provdala za Ješka Doubravku z Jakubova, věno u obce Wyeczow. Své jméno dostal Věcov pravděpodobně od tehdy užívaného osobního jména Viec. Po správní stránce patřil Věcov k Bystřici, protože tam odváděl v roce 1483 věcovský rychtář poplatky na kata a to za 20 osadníků. 
   Při rozdělování pernštejnského panství v roce 1500 na díly byl Věcov přičleněn k tzv. novoměstsko-jimramovskému dvojdílu a v průběhu 16. století se stal součástí samostatného novoměstského panství. Osadu tvořilo 11 selských usedlostí elipsovitě uspořádaných s potůčkem uprostřed. Pod nynější restaurací bývala rychta. Rychta byla vystavěna roku 1564. Z ní měla údajně vést podzemní chodba až na hrad Skály(Štarkov). Pamětní kámen ve zdivu připomíná rok 1621, kdy byl zavražděn Václav Rychnovský na věcovské rychtě:
"Letha 1621 w pátek před bozym narozením Wáclaw Rychnovský z Launiowicz někdy aurzedník pána Gimramovského. Na tomto místie od Polákůw ukrutnie zamordowán gest. Pán Bůh račl goho dussi k swé swaté slawie przigat. Amen".Pravděpodobně z roku 1750 pochází vlastní pečeť obce, ve znaku má sv. Jiří bojujícího s drakem. 
   Do konce 18. století využívaly věcovské děti jimramovské školy jen ojediněle. V obci se vyučovalo na dolní ( evangelické ) a horní ( katolické ) škole. Roku 1922 došlo ke spojení obou škol.

Nahoru